Postoupečtí draci

Sokolovna v Postoupkách
malebný to baráček.
Vzhůru jde se po schůdkách,
a tam -
divný to panáček.

Je to Laďa - předseda,
lomí ruce, kleje.
Nervózně si usedá,
co se to jen děje.

Nakouknem…
A vida!
Martin Dungl na tahu,
bílý jako křída.

Na židli se vrtí,
svědomí si zpytuje.
Kromě toho polehounku
šachovnici cukruje.

Venku náhle brzdy kvílí,
potom dupot na schodech.
To nic,
to jen na poslední chvíli
Miloš Bouda chytá dech.

Nachystá si svačinku,
teď si ještě věří.
Počkáme však hodinku
a létá z něj peří.

Petr Staněk také hraje,
potí se jak těžký dříč.
Ovšem my ho známe,
víme s čím si hlavu láme.
Chce to totiž prácičku 
ukecat tu holčičku,
uspokojit onen chtíč.

Posune si brejličky,
zamyslí se trochu.
Za ním slyšet řečičky,
nevím, nevím hochu.