Zpráva o Mistrovství Moravy a Slezska 2008 v Havířově Zpráva o Mistrovství Moravy a Slezska 2008 v HavířověVe dnech 25.-29. října jsme se zúčastnili Mistrovství Moravy a Slezska mládeže, které se letos konalo v Havířově. Naše výprava patřila tak jako každý rok k těm nejpočetnějším, bylo nás celkem 25 – 16 hráčů, 2 trenéři a 7 rodinných příslušníků jako doprovod. Celý průběh turnaje jsme zvládli bez potíží a naši mladí talenti se dobře bavili šachem i doprovodným programem (bazén, bowling, fotbal, kopání balónem do dveří sousední výpravy, filmy, karty, troška počítačových her, bleskový turnaj a další, mezi nimi Patrikovo nezapomenutelně dokonalé ježdění na kolečkových bruslích, na které jsem koukal doslova s otevřenou pusou:-).
Po každém kole měli naši borci a jedna borkyně možnost rozebrat svou hru na analýzách s přítomnými špičkovými trenéry (velmistr Velička, mezinárodní mistři Šimáček, Neděla a Jacková) a mnohé se od nich naučit. Většina našich hráčů tuto možnost maximálně využívala, přesto jsme měli v tomto směru trochu rezervy a do budoucna bychom měli tuto možnost využívat ještě víc. Přeci jen nemáme každý den možnost učit se od úspěšných šachových profesionálů, se kterými jejich šachové umění procestovalo půlku zeměkoule a kteří šachu opravdu hodně rozumějí.
Nyní bych rád zhodnotil vystoupení našich hráčů v jednotlivých mistrovských turnajích. Mám radost ze všeho co se nám v Havířově podařilo (a vůbec toho nebylo málo) a jsem si jistý, že všechno co se nepovedlo nám bude poučením a dobrou školou, kterou v budoucnu bohatě zúročíme. Za nejúspěšnější členy naší výpravy, kteří mě osobně nejvíce překvapili, považuji Jindru Ryšavého, Martina Stachoně a Míšu Richtera. Všichni tři podali na tomto turnaji velmi hodnotné výkony a posunuli své šachové dovednosti o stupeň vzhůru. Pro všechny tři to byl patrně nejhodnotnější výkon jejich dosavadní kariéry a jestliže se budou šachu i nadále soustředěně věnovat, jistě dosáhnou ještě větších úspěchů.
V kategorii dívek, která se hrála jako jeden turnaj společný pro kategorie D10, D12, D14 i D16, hájila naše barvy jediná hráčka, Julča Šimčáková. Druhá naše šachová víla, Aneta Tomečková, ladí formu na blížící se Mistrovství ČR juniorek a samozřejmě ji uvidíme i na březnovém Mistrovství ČR mládeže v Koutech nad Desnou v kategorii dívek do 16 let.
Julča Šimčáková hrála velmi pěkné, odvážné šachy, nelekla se žádné soupeřky (ani když byla soupeřka o dvě hlavy větší) a bojovala důstojně a ladně jako opravdová šachová princezna Postoupek. Je dobře, že hraje uvolněně a působí dojmem, že si z ničeho nedělá moc velkou hlavu, prostě soupeřku porazí a jde dál. Julčinou silnou stránkou je cit pro pozici a schopnost rozmísťovat figurky na správná místa, více zapracujeme na zahájeních, na přesnějším řešení taktických šarvátek a na jistějším uplatňování materiální převahy v koncovce. Hodně Julče pomůže, až znovu obnoví individuální tréninky s panem Opluštilem. Na březnovém Mistrovství ČR už bude hrát samostatný turnaj dívek do 12 let a i když bude v turnaji patřit mezi nejmladší účastnice, určitě se v něm neztratí.
V kategorii H10 jsme měli čtyři zástupce. Všichni hráli velmi dobře a zaslouží si pochvalu. Hrají zdravě a lepší se s každou další partií. Jejich nejslabším místem je příliš rychlá, zbrklá hra, ze které pramení zbytečné chyby a ještě zbytečnější porážky. Tato chyba je úplně typická pro všechny děti v tomto věku a je na nás trenérech, abychom ji postupně a nenásilně odstranili.
Klíčem k jejímu odstranění není jen neustálé opakování otřepané fráze „hrej pomalu“, ale především vybudování zdravých návyků při volbě tahu, návyků, které si zkušenější hráči už ani neuvědomují, a proto také mají problém předat tyto návyky malým dětem, u kterých je rychlá nesoustředěná hra úplně zdravým a přirozeným stadiem šachového vývoje.
V kostce je možné tyto návyky zahrnout do tří bodů:
1. když soupeř zahraje tah, podívat se co mi tím tahem hrozí;
2. podívat se, jestli tím tahem soupeř naopak něco neztrácí (třeba že vstoupí na napadené pole, přestane krýt jinou figuru, apod.);
3. když chci zahrát svůj tah, dobře si ověřit, že tím tahem nic neztrácím, že mi soupeř nemůže provést nic zlého.
Tyto návyky se musí budovat velmi jemně a nenásilně, ale zároveň soustavně a důsledně, nejlépe tak, aby děti tyto návyky přejaly, aniž by si uvědomovaly nějaké poučky. Ideální stav je, když malý šachista sám od sebe řekne „zahrál jsem to moc rychle, musím zpomalit.“ V tomto směru nás každopádně čeká dlouhá cesta, ale stejnou potíž řeší více či méně úspěšně všichni trenéři.
David Opluštil byl nejmladším členem naší výpravy. Dovede hrát velmi dobře i se staršími a zkušenějšími soupeři, větší vyrovnanost výkonů a výdrž po celou dobu partie a po celý turnaj u něj přijde s věkem. Ve svých sedmi letech by měl hrát ještě více pro radost, uvolněně a v klidu bez starostí o výsledek. Výhry jsou v tomto věku třešinkami na dortu, nejdůležitější je radost ze hry. Ve stejné kategorii bude hrát ještě dva roky, a když si udrží chuť do hry, bude v kategorii chlapců do deseti let patřit k nejlepším.
Filip Zavadil se šachově rozvíjí velmi zdravě, u šachovnice se vyloženě baví. To bylo vidět i na bleskovém turnaji poslední večer našeho havířovského pobytu. Hodně mu prospívají individuální tréninky s Martinem Dvořákem a den ode dne hraje soustředěněji a s větším nadhledem. Až je mi skoro líto, že se brzy vytratí jeho roztomilé umění ztratit dámu v jakékoli situaci, protože ztratit dámu v devíti partiích z deseti a vždycky „vymyslet“ nějaký způsob jak o královnu přijít nikdo jiný neumí. Brzy to nebude umět ani Filip. V kategorii H10 bude hrát i příští rok, do té doby by měl upevnit hru v zahájení a především pokračovat v postupném zklidňování herního projevu.
Mirek Rakušan se rovněž vyvíjí velmi zdravě a šachem se baví. Stejně jako Filipovi, i Mirkovi na bleskovém turnaji oči zářily víc než všem hráčům na prvních deseti šachovnicích dohromady. Příští rok už bude hrát v kategorii H12, pěkným úspěchem by bylo zopakování letošního výsledku i o kategorii výš. Do té doby by měl upevnit svou hru v zahájení, v rámci individuálních tréninků s Markem Machalíkem zklidnit a prohloubit herní projev, tu a tam nasbírat nějaké zkušenosti v soutěžích družstev s dospělými, případně v turnajích dospělých.
Pro Honzu Polišenského bylo havířovské mistrovství první velkou turnajovou zkušeností. Honzova hra obsahovala někdy lepší, někdy horší místa, hlavní však je, že ochutnal atmosféru velkého turnaje, šachově se něco přiučil a mezi soupeři často mnohem zkušenějšími se rozhodně neztratil. Velmi dobré je, že první velkou turnajovou zkušenost získal už v kategorii H10, která má přeci jen pohodovější charakter než vyšší skupiny, a je proto optimální příležitostí na šachové rozkoukání. V příštím roce už nastoupí v kategorii H12, ale vzhledem ke svému zájmu o šachy a s pomocí individuálních tréninků Petra Večeři se rozhodně nemusí bát.
V kategorii H12 jsme měli tři zástupce. Všichni tři podali hodnotné bojovné výkony, v každém případě měli všichni ještě na víc.
Míša Scheichenost hrál v Havířově svůj první velký turnaj a podobně jako Honza Polišenský sbíral první větší zkušenosti. Míšova úloha byla ztížena tím, že nastoupil rovnou do kategorie H12, ve které má už spousta dětí v zádech dlouhodobý trénink a zkušenosti ze soutěží mládeže i dospělých. Tuto nevýhodu dohnal Míša velkou bojovností a v soutěži se neztratil, příští velký turnaj si užije ještě víc. Příští rok bude hrát znovu stejnou kategorii, do té doby budeme pokračovat ve stávajícím tréninkovém trendu, více přitlačíme na pevnější hru v zahájení a na taktické schopnosti, aby se vyhnul hrubým chybám a chyby soupeřů dokázal přesvědčivěji trestat. Zrovna tak by měl Honza pokračovat v získávání herních zkušeností zejména na turnajích dětí, teprve velmi pomalu a postupně i v soutěžích dospělých.
Milan Ladický sehrál velmi náročný turnaj. Jeho partie byly vyrovnané a bojovné a v některých fázích boje na velmi solidní úrovni, ale výsledkově si uškodil příliš rychlou hrou, jejímž následkem byla různá přehlédnutí. Do příštího roku, kdy nastoupí ve stejné kategorii, by měl zklidnit hru, zpevnit v zahájení, nepolevit v tréninkovém tempu, které rozjeli na individuálních trénincích s Martinem Dvořákem a získávat další zkušenosti, a to postupně i v turnajích a soutěžích dospělých. Ve chvíli, kdy budou Milana více lákat vážné partie se silnými soupeři než povrchní přestřelky s šachově méně vyspělými dětmi, bude na nejlepší cestě k výraznému vzestupu. Tento trend se ale rozhodně nesmí uspěchat, protože období spontánního šachového projevu, často zbrklého a nepraktického, kdy prioritou není touha po výhrách, ale chuť hrát, je pro další šachový vývoj velmi důležité.
Honza Netušil zahrál pěkný turnaj, rozhodně ale neprodal všechno na co má. V některých fázích turnaje (stejně jako na turnajích Okresní žákovské ligy krátce před mistrovstvím) potvrdil, že má pro šachy výjimečně dobře uzpůsobenou makovici, chybí ale především více zkušeností z partií hraných vážným tempem a usilovnější trénink, který by více odpovídal Honzově schopnosti vstřevávat informace a rychle je přenášet do praxe. Hodně z toho co umí se naučil sám z knížek, což v tomto věku není úplně obvyklý rys. V rámci tréninků máme hodně co dohánět, protože takto přirozené šachové nadání, překvapivě vyspělé a zároveň křehké, by byla velká škoda šachově zanedbat. Pokud se nám podaří zintenzivnit a prohloubit trénink, bude Honza i pro přístí mistrovství, na kterém už nastoupí v kategorii do 14 let, mým černým koněm.
V kategorii H14 nás reprezentovala hned pětice hráčů. S výjimkou Honzy Paláška se šachům zatím věnují spíše jako zájmovému kroužku, kam se jednou za týden přijde a tím to končí. Zejména díky individuálním tréninkům s Markem Machalíkem se přístup hodně zlepšil u Míši Richtera a Pavla Večeři. Šachy je všechny baví a na turnaji byli spokojení, pokud by však chtěli dosahovat významnějších výsledků, museli by sami více zabrat, protože v kategorii H14 a výš se už bez poctivého tréninku nelze obejít.
Honza Palášek je pro mě už od září jedním z nejpříjemnějších překvapení v trénincích, a to svým zájmem o šachy, zvědavostí a tréninkovým nasazením. Dělá velké pokroky v nejzákladnější šachové dovednosti – v hlubším vnímání a chápání šachové hry. Navíc rychle rozvíjí svoje analytické schopnosti. Šachově se vyvíjí velmi zdravě. V Havířově vytvořili spolu s Martinem Stachoněm nejšachovější pokoj naší výpravy, na kterém se neustále analyzovalo, hrálo, všemi způsoby šachovalo, Honzova šachová energie byla směřována více na šachy jako takové než na výsledky v turnaji, což jako trenér hodnotím velmi pozitivně. Cena takového přístupu se v budoucnu silně projeví a navíc právě o tvořivosti, chápání, o citlivém odhalování šachové mystiky jsou šachy daleko více než o bodech. Posílení soutěžního principu (orientace na výsledky) musí přijít od samotného hráče, ne z vnějšku, zkrátka až jednou Honza dostane chuť vyhrávat, tak prostě vyhrávat začne. Ale zatím s tím vůbec nemusí pospíchat. I přesto byl i výsledek v turnaji velmi solidní. Slabými místy je v tuto chvíli hra v zahájení a chybějící větší bojová houževnatost, tuhost. Příští rok bude hrát Honza znovu stejnou kategorii. Vytrváme v soustředění tréninku na krátkodobě nepraktické hlubší šachové schopnosti, na vypracování kvalitního repertoáru zahájení plus zpřesnění taktiky. Vhodná bude větší turnajová a soutěžní praxe, sehrané partie nám poslouží jako kontrola dosažených pokroků v jednotlivých oblastech šachových dovedností a jako inspirace pro další šachovou práci.
Pavel Večeřa v některých fázích turnaje znovu ukázal, že u Večeřů jsou šachové buňky v rodině. V několika partiích papírově mnohem silnějším soupeřům dost zle zatápěl, naopak v jiných partiích soupeřům daroval celý bod úplně zadarmo. Na Pavlovi je vidět, že ještě nemá moc natrénováno, ale střípky hlubších šachových okamžiků ze skupinových tréninků i z individuálních tréninků s Markem Machalíkem se pomalu projevují i v jeho praxi. V příštím roce bude znovu hrát kategorii H14, do té doby bude potřeba získat hlubší základy ve všech oblastech šachového boje, tedy v zahájení, v kombinačních zápletkách, ve strategickém chápání pozice i v koncovkách. Velké rezervy má i ve využívání času na partii, více rozvahy při volbě každého tahu by výrazně snížilo množství chyb. Jestli bude Pavel pokračovat v současném tréninkovém trendu, případně zabere i trochu víc, mohl by jít ve stopách svého úspěšného velkého bratra, nebo být i lepší.
Pro Pepu Indru platí většina z toho co bylo napsáno o Pavlovi Večeřovi. V několika partiích hodně potrápil nebo i přehrál a porazil hráče, kteří mají víc natrénováno i víc praxe. Pepa má skutečně natrénováno úplné minimum, ani se šachům nevěnuje ve svém volném čase. Tréninkový deficit nahrazuje bojovností a jakýmsi „selským šachovým rozumem“, schopností řešit na šachovnici nové problémy až nečekaně dobře. Rozhodně je ale škoda tímto darem plýtvat a nerozvíjet ho, bez většího tréninkového nasazení talent postupně zakrní. Příští rok bude hrát Pepa znovu stejnou kategorii a je patrně ideální čas rozhodnout se, jestli šachy ponechat jako nezávaznou volnočasovou aktivitu, nebo se jimi vážně zabývat.
Patrik Janoštík měl těžký turnaj a prokázal velkou bojovnost. Má slabší zahájení, ale velmi slušný taktický postřeh i cit pro rozmísťování figur. Jeho bodový výsledek je však silně poznamenán malou schopností uplatňovat materiální převahu k výhře. V této šachové dovednosti je Patrik hodně nepraktický. Chybí mu více zkušeností s vyhráváním partií, potřeboval by se chytit třeba i ve slabších turnajích, naučit se vyhrávat a dotahovat partie do konce. Pak může postupně začít porážet i silnější soupeře. Je výborné, že má možnost i příští rok nastoupit ve stejné kategorii, pokud zapracujeme na slabých místech, může na příštím mistrovství Moravy dosáhnout velmi pěkného výsledku.
Michael Richter podal v Havířově svůj zatím nejlepší turnajový výkon. Po trochu pomalejším začátku chytil šachovou slinu, načichl tou správnou turnajovou atmosférou a stal se jednou z opor naší výpravy na šachovnici i mimo ni. Na Míšovi je silně znát vliv individuálních tréninků Marka Machalíka, díky své přirozené bystrosti a skoro drzé praktičnosti se rychle učí a všechno co se naučí dokáže velmi dobře prodat v partii. Zatím má slabší zahájení, zlepšování této fáze hry je dlouhodobou záležitostí a výrazné zlepšení je otázkou při nejmenším několika tréninkových měsíců. Dost se zlepšil v kombinačním vidění, hrubé chyby a přehlédnutí omezil na velmi přijatelnou míru. Nejvíce mě překvapil výrazným zlepšením ve strategickém chápání a ve hře v koncovkách, v těchto oblastech šachových dovedností se posunul minimálně o úroveň výš. Příští rok už nastoupí v kategorii do 16 let a pěkným úspěchem by bylo zopakování letošního výsledku. Podmínkou je pokračování v současném tréninkovém trendu, zvýšení samostatného studia šachu a sbírání dalších herních zkušeností především v turnajích a soutěžích dospělých. Svými výkony a dobrým přístupem si už nyní vydobyl místo v sestavě našeho dream-týmu Postoupky „C“, kde bude pravidelně nastupovat.
V královské kategorii H16 jsme měli tři zástupce. Tato kategorie je jedním z prvních vrcholů šachistovy hráčské kariéry a jedním z důležitých ukazatelů práce s mládeží v šachových oddílech. Na rozdíl od mnoha jiných oddílů u nás práce s mladými šachisty v 16 letech nekončí, ani se nezmenšuje, ale naopak povyšuje na vyšší úroveň a za významnějšími šachovými cíli než je zisk vavřínů a medailí v mládežnických kategoriích. Všichni tři naši reprezentanti v této kategorii mají před sebou bohatý šachový vývoj a jejich úspěšné vystoupení na havířovském mistrovství bylo dalším krokem k jejich šachovému růstu.
Martin Stachoň sehrál velmi dobrý turnaj a vynikající byla i jeho šachová práce mimo turnajový sál. V přípravách na partie, rozborech a volných partií projevil velký zájem o šachy a velmi dobrý potenciál dalšího šachového růstu. Ze začátku turnaje působil méně vyhraným dojmem, s každým dalším kolem se však z chudého příbuzného měnil v jednu z významných postav svojí kategorie. Martinovi zatím chybí propracovaný repertoár zahájení, v taktice a propočtu střídá lepší chvíle s horšími. Ve strategii a koncovkách má velmi slušný základ. Jeho hlavní devízou bylo velké nasazení, vžití se do partie a zodpovědný výkon. V příštím roce nastoupí znovu v této kategorii a pokud na sobě bude tvrdě pracovat, bude v H16 patřit mezi úplnou špičku. V rámci tréninkového procesu by bylo dobré ještě zintenzivnit spolupráci s osobním trenérem Petrem Bačákem, Petrova ruka je na Martinově šachovém profilu hodně znát a je mu velmi prospěšná. Naprostou nutností je zvýšení turnajové a soutěžní praxe, především proti silným soupeřům, ze které by Martin načerpal herní zkušenosti i materiál pro analytickou práci, analýzy nejlépe z části sám a z části společně s trenérem a úplně ideálně na společném vícedenním turnaji, kde by se od Petra mohl hodně naučit. Dílčí tréninkové cíle by měly být vytvoření pevného repertoáru zahájení, zpřesnění taktiky a propočtu, prohloubení celkových šachových znalostí a dovedností.
Honza Ryšavý patří k největším šachovým talentům Postoupek, svoje bystré šachové myšlení už prokázal několika velmi dobrými turnajovými vystoupeními. V havířovském mistrovství na sebe vzal těžkou úlohu potvrdit nedávný prudký výkonnostní růst a na svoji snahu trochu doplatil. V šachu není potřeba někomu dokazovat svoji výkonnost nebo potvrzovat oprávněnost výše svého Elo-koeficientu, šachy hraje každý sám za sebe pro radost z boje a pro naplnění z krásy vytvořených partií. Honzův projev byl v turnaji zbytečně těžkopádný, chyběla mu nenahraditelně důležitá „vítězná lehkost“. Na druhé straně dokázal obdivuhodně zabojovat i ve chvílích, kdy se mu nedařilo, a za své nasazení a bojovnost si zaslouží velké uznání. V Honzově fázi šachového vývoje by bylo naprostým nesmyslem soustředit se na výsledky, v tuto chvíli je nejdůležitější si turnajová vystoupení užívat, partie hrát pro radost a v tréninku na sobě tvrdě pracovat a výsledky samy přijdou v pravý čas, podle hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Našimi hlavními tréninkovými cíli bude odlehčení herního stylu, vytvoření pevného repertoáru zahájení a prohloubení znalostí a dovedností ve všech oblastech šachu. Důležité bude výrazně zvýšit vlastní samostudium šachu ve stylu „na tréninku se práce zadá, doma udělá“. Skutečně na úrovni, kterou Honza svými šachovými schopnostmí atakuje, je rozhodující samostatná šachová práce – analýzy partií, studium knih. Příští rok bude Honza patřit do stejné kategorie jako letos a když budeme společně poctivě pracovat, bude stejně jako Martin Stachoň patřit mezi absolutní špičku ve své kategorii. Do té doby nebudou prioritou výsledky, ale tvrdý trénink a turnajová hra v lehkém stylu a pro radost.
Jindra Ryšavý si v turnaji s šachovou bohyní Caissou velmi dobře rozumněl. Už překvapivou výhrou v 1. kole naznačil dobrou herní pohodu a ta mu vydržela po celou dobu turnaje. Pro mě osobně bylo havířovské mistrovství prvním turnajem, kdy jsem viděl hrát Jindru sebevědomé, houževnaté šachy, bojovné a pevné od prvního do posledního tahu. Na Jindrovi se začíná velmi silně projevovat dlouhodobý individuální trénink se Zdenou Ševčíkem a zaslouženou odměnou za Jindrovu poctivou práci v tréninku je mu zdravý a čím dál lehčí herní styl v turnajových partiích, v tréninku pak potěšení z odhalování stále hlubších tajů šachové hry. V tréninku by měl Jindra pokračovat ve zpevňování repertoáru zahájení, zpřesnit v taktice, nenásilným samostudiem a analýzami vlastních partií postupně odhalovat jemnější nuance šachové hry. Kategorii H16 hrál letos Jindra naposledy, při pokračování v dobrém tréninkovém nasazení by mohl být moc pěkný cíl během jednoho až dvou let zaklepat na dveře A-družstva Postoupek v soutěži dospělých.
Tolik hodnocení vystoupení našich hráčů na naší nejvýznamnější mládežnické akci sezóny. Celkově hodnotím naše vystoupení na havířovském mistrovství jako úspěšné, a to zejména po stránce šachového rozvoje našich mladých talentů. Herní projev a výsledky našich hráčů byly více než odpovídající tomu, co mají naši hráči zatím natrénováno. Každopádně nás všechny čeká ještě mnoho šachové práce, aby byla naše další turnajová vystoupení ještě úspěšnější.
Martin Beil